20. 12. 2016
Zvláštní, že přes rok si na stránky málokdy najdu chvíli, ale před Vánoci, s koncem roku, si vždycky vzpomenu včas. Čím to bude? No, asi tím, že mě snad každoročně skolí nějaká viróza, chřipka, zápal plic,... Ale co, krom toho, že je 20. 12., já nemám nakoupené dárky a musím ležet v posteli, je na tom i pár docela pozitivních věcí. Ono někdy není špatné se zastavit, nic neřešit a nikam nespěchat a mně se to teď, i vzhledem k mému problému s dárky :-D, docela daří.
Rok 2016 mi přinesl spoustu změn a možností, o tom už jsem se ale zmínila v přechozím příspěvku. Spoustu radosti,příležitostí, změn, životních uvědomění, ale i smutku, chyb a přešlapů, za které jsem ale vděčná stejně jako za vše to dobré. :-) Mám na podzim stav takového zvláštního útlumu, do většiny věcí se musím přemlouvat a snažím se nezlenivět, ale pociťuju na sobě, že mi chybí sluníčko a světlo. To, že je ve čtyři hodiny tma mě mírně deprimuje a mám pocit, že nemám šanci nic stihnout. Už se těším, až si najdu v Hradci nějaký svůj režim, který bude vyvážený a budu stíhat vše, co chci, což se mi zatím tak úplně nedaří. Každopádně doufám, že jste si rok 2016 naplno užili a že o něm přemýšlíte pozitivně. Věřte mi, že na všem špatném se dá najít něco dobrého, jen to chce změnit úhel pohledu, zní to sice jako ořepaná fráze, ale podle mě je to tak a je jenom na nás, jaké myšlenky si budeme připouštět. Chovejme se k ostatním stejně hezky jako k sobě, všechno se nám vrátí, dřív nebo později. Jedním z mých cílů do roku 2017 je naučit se víc říkat ne a míň dělat věci, které ve skutečnosti dělat nechci, ale dělám je proto, že se bojím, že když je neudělám, někoho tím zklamu. Buďmě v tomhle ohledu trochu sobečtí a važme si našeho času. Obklopujme se lidmi, které máme upřímně rádi, nevěnujme svůj čas (pro nás) špatným osobám. A naopak si dělejme čas na věci, co nás baví a naplňují nás a držme se jich zuby nehty. Moje přání do nového roku je, ať se naučíme být šťastní a spokojení s tím, co děláme a s tím kdo jsme a taky dělat vše pro to, abychom měli nárok být se sebou spokojeni.
24. 10. 2016
Tak a je tady zase podzim a díky brzké tmě mám konečně chvíli sepsat pár myšlenek, co už mám delší dobu v hlavě. Tenhle rok je pro mě obdobím velkých změn, ale podzimem to vrcholí. Zamilovala jsem se do běhání, což by se nemuselo zdát jako tak podstatná věc, ale mně to tak nějak změnilo pohled na svět i na svoje cíle a hodnoty. Běhat jsem začala, abych se dostala do kondice po tom, co jsem musela kvůli problémům s kotníkem mít dost jiný režim, co se pohybu týče, než jsem zvyklá. Poté jsem zjistila, že je to pro mě nejlepší způsob, jak si vyčistit hlavu a teď už je to regulérně droga. Byla jsem zatím na dvou běžeckých závodech, z toho jedněch canicrossových a oboje jsem dokončila se „zlatou“ medailí na krku. J Ten pocit, který jsem měla po doběhu, jsem mívala dříve jen na agility závodech a myslela jsem si, že nikdy nechci dělat nic jiného, než agility. Teď ale vidím, že to není zdaleka jediná možnost. Jsem vděčná Dýdovi i Kinďovi za to, že jdou se mnou do všeho po hlavě.
Tou největší změnou je ale to, že se stěhuju kvůli škole. Místo intru jdu na byt, abych mohla mít kluky s sebou, každopádně bude to pro mě hodně velký životní obrat a jsem zvědavá, co mi to do života přinese. Mám v plánu chodit na canicrossové a běžecké tréninky a na agility tréninky dále jezdit na Zdobín. Těším se, že budu mít více času na sobě pracovat. Všem vám přeji krásný podzim, všímejte si přírody kolem nás a hledejte pozitiva na každém ročním období a nenechte se dohnat podzimními náladami. :-)
3. 8. 2016
Léto se nám půlí a s tím zároveň nastala pro mě ta horší část léta, ta, se kterou se blíží návrat do školních lavic. Ale jak už mám v hlavě svoje oblíbené motto Here and now, snažím se na to nemyslet a užívat si, to co je teď a to jsou prázdniny, což je, řekla bych, nejoblíbenější část roku nás, školáků a studentů. Tohle léto jsem měla v plánu si fakt odpočinout, protože prvák byl pro mě víc než náročný, i když, možná spíš dojíždění, než prvák, je to pro mě dost ubíjející a kdyby pro mě byla reálná jiná možnost, neváhala bych asi ani minutu. Běhám, fotím, čtu a dělám věci, který přes ten školní rok tak nějak vytěsňuju, i když nerada. Keeček poprvé pořádně na začátku prázdnin oficiálně startoval, nějaká videa najdete u mě na youtube kanále. Začala jsem po úrazu s kotníkem zase běhat, s tím, že když jsem si pořídila borderku, nebudu za ní přeci na parkuru jen vlát, ale trošku se mi to vymklo z kontroly a z běhání je moje nová závislost. Zúčastnila jsem se svých prvních běžeckých závodů na trati 5 km a umístila jsem se na 1. místě z asi 120 slečen a žen, což je pro mě obrovský osobní úspěch, tak se třeba brzy uvidíme i na startu canicrossových závodů. Zítra nám začíná soustředění s Jančou Zemkovou a mně zároveň maraton balení, vybálení a balení, protože v srpnu se doma moc neohřeju. :-) Užívejte léta a toho, co je teď!
13. 6. 2016
A tak už nějak pravidelně přicházím s další zprávou po půl roce... :D
S Dýdou jsme se včera zúčastnili našeho třetího MČR AUO v Brně a s naším družstvem Mušketýrů se nám podařilo vyhrát agility družstev a s Dýdou jsme skončili v součtech jednotlivců na krásném 6. místě ze všech 45 ausíků. Díky Dýdo!
19.12. 2015
Konec roku se blíží a já přemýšlím, co nám vlastně rok 2015 přinesl a co pro nás znamenal. Když to tak vezmu zpětně, tak si každý uplynulý rok pojím s nějakou zásadní událostí. Ale jaká byla ta nejzásadnější z letošního roku?
Do roku 2015 jsem vstoupila s obavami z přijímacích zkoušek, které mě čekaly v dubnu. A to bych nebyla já, abych si pro sebe zas nepřipravila nějakou výzvu. Dávala jsem si přihlášku na ekonomické lyceum s rozšířenou výukou angličtiny (omlouvám se, za ten vyčerpávající název, ale napsat jen ekonomické lyceum by nebylo na místě, protože s ekonomikou se zatím moc ve škole nepotýkáme a angličtina momentálně tvoří největší část našeho rozvrhu), o které byl velký zájem a příjimačky jsme dělali z češtiny a z matematiky, která není zrovna moje silná stránka. Takže od ledna jsem dřela, abych své matematické schopnosti vylepšila a povedlo se - po všem tom stresu jsem byla přijatá. :-) Mezitím jsme se začínali s Keanym seznamovat s agility a s Dýdou jsme se občas ukázali na nějakých závodech. Ovšem po agilitní stránce s Dýdou nebyl tenhle rok nijak zvlášť úspěšný, na parkuru jsme se tak nějak hledali, ale baví nás to a to je hlavní, vzhledem k našim agility začátkům je pro mě pohled na Dýdovy zářící oči a jeho štěkot při běhu mnohem víc, než medaile a poháry, což zasvěcení vědí. :-) S Keanym jsme i přesto, že jsme kvůli mému kotníku nestihli udělat všechny agilitní věci, co jsem si naplánovala, udělali za tenhle rok dost práce a z poslední intenzivky mám pocit, že to půjde. :-) Na podzim taky Kee podstoupil zdravotní vyšetření, které dopadlo nejlíp, jak mohlo a mně spadl další obrovský kámen ze srdce. Takže do dalšího roku vstupuju se spoustou přání a úkolů, ať už se to týká toho "psího" života a nebo ne. :-) Přeju vám do nového roku, ať vám všechno, co si přejete a na čem vám opravdu záleží vychází, tak jak chcete.
8.12. 2015
Předevčírem jsem psala příspěvek plný euforie a nadšení. Měla jsem radost, že můžu konečně běhat, že si můžu pohybově dělat skoro co chci a nic mě neomezuje. Víte, nikdy si asi neuvědomíte, jaký máte štěstí, když vás nic zdravotně neomezuje. S mým kotníkem to začalo tak dva roky zpátky. Měla jsem výron, obyčejný výron. Když mě noha už nebolela, začala jsem pomalu se zátěží, ale bylo to asi moc brzo. Vzhledem k tomu, že jsme byla ještě ve vývoji, trochu se mi podle pozdější diagnózy posunuly růstové kůstky a teď to nedělá dobrotu a stačí jen málo k tomu, aby mě kotník zase bolel. A a zpátky k mým nynějším zraněním. Před víc než měsícem jsem byla na agility tréninku. Trénovali jsme sbíhačky a vedle kladiny se povaloval cizí míček a já jsem nešťastnou náhodou šlápla přímo na něj. Kotník se mi podlomil a mně bolestí vytryskly slzy, furt jsem si říkala, že to rozhejbu, rozchodím, ale nepovedlo se mi to. A tak jsem ráno jela na chirurgii. Rentgeny naštěstí neukázaly zlomeninu, ale při větě doktora, že to bude na minimálně měsíční klidový režim, se mi udělalo špatně. Proběhly mi hlavou myšlenky o Keečkově rozdělaných sbíhačkách, o přihlášených závodech a celkově, jak budu kluky venčit? Zvládli jsme to. Po měsíci jsem odběhala závody a intenzivku v jeden víkend, byla jsem na hokeji, kde jsem už dokonce mohla trochu skákat a fandit a byla jsem šťastná, všechno jsem jinak a víc prožívala a vážila jsem si toho, jak to je. A včera večer jsem špatně šlápla a je to tady zase, tentokrát ale ještě v horší podobě. Pohotovost, rentgeny, moje pozitivní myšlení a myšlenky se ztrácí, všechno to vypadalo tak nadějně a jsem tam, kde jsem byla. Ale chápete tu ironii? Všechno jsem odběhala v pohodě, kotník snášel prudká točení, nebolelo mě to! A pak blbě šlápnu. No, snad to bude brzy zase v pořádku a co nejdřív se vrátíme na parkur.
6.12. 2015
Dneska se konala v Trutnově intenzivka s Kristou Půdovou, včera dvojzkoušky OPSION. Dvě akce na které jsem se moc těšila a v účasti na nich mi nemohl zabránit ani můj zmrzačený kotník (dobře, skoro měsíc jsem ten klidový režim vydržela). Dýda neviděl dlouho zónové překážky, takže v první zkoušce mi krásně skočil kladinu i áčko a skončili jsme na sedmém místě, ale v druhém už jsem si to opravila, tudíž disk. :-) A Keany? Keeček a jeho první intenzivka na largích, první intenzivka u Kristy a moje nadšení po agility absťáku, bylo to skvělé, ostatně více na videu.
video
29.10. 2015
4 roky. 4 roky od té doby, co přišlo na svět moje vysněné štěňátko, Dýda. Nejlepší kamarád, agility parťák, každodenní přínos štěstí a radosti a pes, kterýmu budu na do smrti vděčná za to, kolik mě toho naučil a každým dnem učí. A že u něj rozhodně nic nemám zadarmo. :) Doufám, že společných let bude ještě spoustu a hlavně ve zdraví. Díky Dýdo, za všechno.
Video
17.10. 2015
Keeček dnes podstoupil zdravotní vyšetření u MVDr. Jaromíra Ekra. Lepší výsledky jsem si nemohla ani přát. :) DKK 0/0, DLK 0/0, OCD negativní, spondylóza negativní. <3
10.10. 2015
Keany dnes dokončil slalom uličkou, juch :))
Video
28.9. 2015
Tak, kde po těch dvou měsících začít? Asi u toho, že se pěkně stydím, že jsem neměla chvíli si k aktualizaci stránek sednout. Vlastně jsem si na to ani moc nevzpomněla. Za léto jsme stihli 3 soustředění, což byl tedy mezi námi pěkný výkon a takový nekončící proces balení, praní a vybalování. První s Janou Zemkovou, poté s Pavlem Koškem a Irenou Kochovou a jako poslední s Martinou Konečnou. Myslím, že jsem si z každého odvezla spoustu tréninkové inspirace. A s zářím přišel nástup na novou školu, trávení poměrně velké části dne v autobuse nebo vlaku, adaptační kurz, seznamování s novými spolužáky, i učiteli, takže asi pochopíte, že na ty stránky, i když mě psaní baví, jsem zapomněla jako na smrt. :-) S Dýdou máme za sebou také poměrně velké závody.Mistrovství republiky mládeže, kde nám titul utekl, jak jinak, tradičně o kousek. Ale z 8. místa v jumpingu mám velkou radost, protože v juniorech už je konkurence poněkud větší. :-) A na MR AUO jsme si bohužel poslední titul vícemistrů družstev neobhájili. Nějak jsme se s Dýdou na parkuru nemohli naladit na stejnou vlnu a povedlo se nám to až v posledním běhu. A teď hurá dotrénovat s Keanym slalomy, zóny, nechat udělat rentgeny.Včera to byl přesně rok, co jsme si přivezli Keečka domů. A upřímně jsem pořád stejně spokojená a šťastná, že to vše takhle dopadlo. :-)
29.7. 2015
Vloni touhle dobou jsem ještě neměla sebemenší tušení, že se naše smečka rozroste zrovna o borderku. Osud už měl ale nejspíš všechno naplánováno jinak. Jsem šťastná, že zrovna mně může Keeček dokazovat, že jsem dělala chybu, když jsem se tolik bránila propadnutí té „bordermánii“. Za ten skoro rok mě toho neskutečně moc naučil, velké díky chovatelce Lence Karasové, že může být zrovna u nás. :-) Všechno nejlepší mému „malému“ puntíčkovi i sourozencům. :-)
8.6. 2015
Letos jsme vyráželi na Junior Open s tím, že bychom si z loňského 2. místa mohli udělat tradici. :-D V sobotu byla příšerná vedra a tak jsem musela mírně slevit z požadavků s tím, že budu spokojená, když Dýda poběží nějak přijatelně. K mému překvapení možná běžel Dýda nadšeněji, než já. Přesto máme ze soboty dva disky, ale vždy to byly jen maličkosti. :-) Takže druhé místo ze zkoušek jsme letos neobhájili. V neděli jsem šla na start s tím, že nám vlastně o nic nejde, konkurence byla přeci jen vyšší než jen ve zkouškách. No, ale doběhli jsme, sice ne čistě, ale na součty by to pořád stačilo. Před jumpingem jsme schytali docela drsnou dešťovou přeháňku, tak jsem si říkala, že Dýdu nepoženu a povedu ho, co nejopatrněji to půjde, protože přeci jen s jeho postavou není na smekající se trávě moc bezpečno. Dýda mi ale mé opatrné vedení moc neschválil a na startu se rozběhl jako o život, takže minimální odložení co jsem si na startovní rovinku dala bylo dost... naivní? :-) Každopádně z běhu mám krásný pocit, měla jsem dojem, že jsme tak nějak na stejné vlně. A nakonec nám vyšlo druhé místo v nedělních součtech jumping + agility.
VIDEO - jumping
4.6. 2015
Na MČR borderek jsme měli takové malé rodinné setkání, Keeček se potkal s maminkou a se ségrou. :-)
10.5. 2015
Že by se hvězdy uklidnily? :-D S Jeyíčkem máme první místo ze zkoušky LA2. :-)
8.5. 2015
S Dýdou nám teď nějak nesedí konstelace hvězd a vždy máme na parkuru nějakou malou neshodu. :-) Ale přestože jsme se už dlouho nepostavili na bednu mám z našeho běhání dobrý pocit. Konečně si tak nějak připadám, že jsme naladění na stejnou vlnu. S Kmínem (ano, Keany je nějakým nedopatřením překřtěný :-D) pilně trénujeme. Teď se zaměřujeme hlavně na sbíhačky, které mě neuvěřitelně baví. :-D Mohla bych s Keem lítat prkno ve dne v noci. Tak doufám, že se náš pilný trénink projeví. :-) A chystáme se na učení slalomu uličkou.
5.4. 2015
Dýda má za sebou Faktor strachu. Zkoušku do trojek jsme si sice nepřivezli, ale poslední dobou je i pro mě tak nějak důležitější pocit, který byl asi díky zónám velmi pozitivní. Asi bych si je hold měla zastavovat častěji... :-) Je to zlatíčko a myslím, že spolu letos zvládneme i to jaro plné háravek bez úhony. :-) A Keanyho dnešní první intezivka? No, asi bych měla s psaním počkat, abych nezněla moc jako pyšná matka. :-D Ale když já jseeem. :-) Na to, že teď netrénujeme kvůli mým blížícím se příjimačkám tak, jak bych si představovala, mě zas mile překvapil. Ostatně víc na videu.
8.2. 2015
Keeček má za sebou první lekci pasení. Všechno zvládl na jedničku a na konci už lítal kolem košáru jako profík. :-) Doufejme, že to nebyl náš poslední trénink. Začínáme také trénovat sbíhačky, klikáme stahovačky a prostě se pomalu připravujeme na agility.
1.1. 2015
Rok 2014 pro nás přinesl hodně nových zážitků a zkušeností. Seznámila jsem se se spoustu novými lidmi, kteří jsou stejně postižení jako já (ano, agiliťáci), s Dýdou jsme si splnili nějaké ty zkoušky do trojek, do kterých se snad letos dostaneme, spoustu věcí nám uteklo tak nějak o kousek a s tím i kvalifikace na EOJ, takže letos bojujeme znovu. :-) Poznala jsem se s novými trenéry, kteří mi pomáhají vyvíjet se dál a jsou mojí motivací. Nejdůležitější změnou roku byla asi ta, že se smečka opět rozrostla a přišel Keany, i pro něj to bude letos důležitý rok. Tak snad se letošek vyvede podle našich představ. Hodně štěstí do nového roku všem.
Shrnutí naší agility sezóny
8.12. 2014
A je po nejspíš posledních závodech sezóny. Ze tří běhů jsme doběhli dva a to na Dýdovi poměry v rychlosti, jeden čistě, jeden s jedním odmítnutím. Jeyíček se moc snažil a já na to, že jsem běhala v horečkách, jsem do běhů dávala maximum. :-) Nejspíš to bylo tou skvělou společností. Kee se také po dvou měsících viděl se ségrou a chovatelkou, na které, jak vypadalo, ještě nezapomněl.. :-)
Video
29.11. 2014
Aktualita přesně po měsíci.. No, čím to bude? Teď se u nás nic moc nedělo.. :-) Pokud to jde jezdíme 2x týdně na tréninky. Dýda se teď super snaží, takže jsem zvědavá na zítřejších závodech. S Keanym si občas zkusíme nějaké tunely.. Ale dnes sem píšu trochu z jiného důvodu.. Keany slaví 4 měsíce na tomhle světě, takže už jak je zvykem má své video. :-)
29.10. 2014
Přesně před třemi lety se poprvé podívalo na svět to moje nejmilejší "malinké štěňátko". D.J. dnes slaví své třetí narozeniny. Všechno nejlepší tomu mému černému zlatíčku, největšímu blázínkovi a pro mě nejlepšímu agiliťákovi. :-) Doufám, že našich společných let bude ještě hodně. Díky za všechno! ;-) K Dýdovi se přidává i malý Kinďa, který dnes slaví tři měsíce a také první měsíc s námi.
Video Dýdy
Video Keanyho
18.10.2014
Máme za sebou sérii říjnových závodů (Zrcadlová koza, Zlatá překážka a dvojzkoušky v Havlovicích). Ne vše dopadlo tak, jak jsem si představovala... :-) Větší poměr diskvalifikací, než doběhů. S čím jsem ale spokojená je Dýdova rychlost. I ta byla důvodem diskvalifikací, nejsem na takové nadšené běhy tak moc zvyklá. :D Také socializace Keanečka je v plném proudu. :-)
https://www.youtube.com/watch?v=VwfaytG6UB8&feature=gp-n-y&google_comment_id=z12wg1ypgmygjtsno231v3czykuzgnktu
27.9.2014
Maličký je už doma. Celou tří hodinovou cestu prospal.. A seznámil se se zbytkem smečky. :-)
20.9.2014
Za týden si jedeme pro nové miminko, borderáčka Axwella Typhoon Lovelenia a to je důvod, proč jsme se z domény djzezarybskehodvora.webnode.cz přesunuli sem. :-)
Zvláštní, že přes rok si na stránky málokdy najdu chvíli, ale před Vánoci, s koncem roku, si vždycky vzpomenu včas. Čím to bude? No, asi tím, že mě snad každoročně skolí nějaká viróza, chřipka, zápal plic,... Ale co, krom toho, že je 20. 12., já nemám nakoupené dárky a musím ležet v posteli, je na tom i pár docela pozitivních věcí. Ono někdy není špatné se zastavit, nic neřešit a nikam nespěchat a mně se to teď, i vzhledem k mému problému s dárky :-D, docela daří.
Rok 2016 mi přinesl spoustu změn a možností, o tom už jsem se ale zmínila v přechozím příspěvku. Spoustu radosti,příležitostí, změn, životních uvědomění, ale i smutku, chyb a přešlapů, za které jsem ale vděčná stejně jako za vše to dobré. :-) Mám na podzim stav takového zvláštního útlumu, do většiny věcí se musím přemlouvat a snažím se nezlenivět, ale pociťuju na sobě, že mi chybí sluníčko a světlo. To, že je ve čtyři hodiny tma mě mírně deprimuje a mám pocit, že nemám šanci nic stihnout. Už se těším, až si najdu v Hradci nějaký svůj režim, který bude vyvážený a budu stíhat vše, co chci, což se mi zatím tak úplně nedaří. Každopádně doufám, že jste si rok 2016 naplno užili a že o něm přemýšlíte pozitivně. Věřte mi, že na všem špatném se dá najít něco dobrého, jen to chce změnit úhel pohledu, zní to sice jako ořepaná fráze, ale podle mě je to tak a je jenom na nás, jaké myšlenky si budeme připouštět. Chovejme se k ostatním stejně hezky jako k sobě, všechno se nám vrátí, dřív nebo později. Jedním z mých cílů do roku 2017 je naučit se víc říkat ne a míň dělat věci, které ve skutečnosti dělat nechci, ale dělám je proto, že se bojím, že když je neudělám, někoho tím zklamu. Buďmě v tomhle ohledu trochu sobečtí a važme si našeho času. Obklopujme se lidmi, které máme upřímně rádi, nevěnujme svůj čas (pro nás) špatným osobám. A naopak si dělejme čas na věci, co nás baví a naplňují nás a držme se jich zuby nehty. Moje přání do nového roku je, ať se naučíme být šťastní a spokojení s tím, co děláme a s tím kdo jsme a taky dělat vše pro to, abychom měli nárok být se sebou spokojeni.
24. 10. 2016
Tak a je tady zase podzim a díky brzké tmě mám konečně chvíli sepsat pár myšlenek, co už mám delší dobu v hlavě. Tenhle rok je pro mě obdobím velkých změn, ale podzimem to vrcholí. Zamilovala jsem se do běhání, což by se nemuselo zdát jako tak podstatná věc, ale mně to tak nějak změnilo pohled na svět i na svoje cíle a hodnoty. Běhat jsem začala, abych se dostala do kondice po tom, co jsem musela kvůli problémům s kotníkem mít dost jiný režim, co se pohybu týče, než jsem zvyklá. Poté jsem zjistila, že je to pro mě nejlepší způsob, jak si vyčistit hlavu a teď už je to regulérně droga. Byla jsem zatím na dvou běžeckých závodech, z toho jedněch canicrossových a oboje jsem dokončila se „zlatou“ medailí na krku. J Ten pocit, který jsem měla po doběhu, jsem mívala dříve jen na agility závodech a myslela jsem si, že nikdy nechci dělat nic jiného, než agility. Teď ale vidím, že to není zdaleka jediná možnost. Jsem vděčná Dýdovi i Kinďovi za to, že jdou se mnou do všeho po hlavě.
Tou největší změnou je ale to, že se stěhuju kvůli škole. Místo intru jdu na byt, abych mohla mít kluky s sebou, každopádně bude to pro mě hodně velký životní obrat a jsem zvědavá, co mi to do života přinese. Mám v plánu chodit na canicrossové a běžecké tréninky a na agility tréninky dále jezdit na Zdobín. Těším se, že budu mít více času na sobě pracovat. Všem vám přeji krásný podzim, všímejte si přírody kolem nás a hledejte pozitiva na každém ročním období a nenechte se dohnat podzimními náladami. :-)
3. 8. 2016
Léto se nám půlí a s tím zároveň nastala pro mě ta horší část léta, ta, se kterou se blíží návrat do školních lavic. Ale jak už mám v hlavě svoje oblíbené motto Here and now, snažím se na to nemyslet a užívat si, to co je teď a to jsou prázdniny, což je, řekla bych, nejoblíbenější část roku nás, školáků a studentů. Tohle léto jsem měla v plánu si fakt odpočinout, protože prvák byl pro mě víc než náročný, i když, možná spíš dojíždění, než prvák, je to pro mě dost ubíjející a kdyby pro mě byla reálná jiná možnost, neváhala bych asi ani minutu. Běhám, fotím, čtu a dělám věci, který přes ten školní rok tak nějak vytěsňuju, i když nerada. Keeček poprvé pořádně na začátku prázdnin oficiálně startoval, nějaká videa najdete u mě na youtube kanále. Začala jsem po úrazu s kotníkem zase běhat, s tím, že když jsem si pořídila borderku, nebudu za ní přeci na parkuru jen vlát, ale trošku se mi to vymklo z kontroly a z běhání je moje nová závislost. Zúčastnila jsem se svých prvních běžeckých závodů na trati 5 km a umístila jsem se na 1. místě z asi 120 slečen a žen, což je pro mě obrovský osobní úspěch, tak se třeba brzy uvidíme i na startu canicrossových závodů. Zítra nám začíná soustředění s Jančou Zemkovou a mně zároveň maraton balení, vybálení a balení, protože v srpnu se doma moc neohřeju. :-) Užívejte léta a toho, co je teď!
13. 6. 2016
A tak už nějak pravidelně přicházím s další zprávou po půl roce... :D
S Dýdou jsme se včera zúčastnili našeho třetího MČR AUO v Brně a s naším družstvem Mušketýrů se nám podařilo vyhrát agility družstev a s Dýdou jsme skončili v součtech jednotlivců na krásném 6. místě ze všech 45 ausíků. Díky Dýdo!
19.12. 2015
Konec roku se blíží a já přemýšlím, co nám vlastně rok 2015 přinesl a co pro nás znamenal. Když to tak vezmu zpětně, tak si každý uplynulý rok pojím s nějakou zásadní událostí. Ale jaká byla ta nejzásadnější z letošního roku?
Do roku 2015 jsem vstoupila s obavami z přijímacích zkoušek, které mě čekaly v dubnu. A to bych nebyla já, abych si pro sebe zas nepřipravila nějakou výzvu. Dávala jsem si přihlášku na ekonomické lyceum s rozšířenou výukou angličtiny (omlouvám se, za ten vyčerpávající název, ale napsat jen ekonomické lyceum by nebylo na místě, protože s ekonomikou se zatím moc ve škole nepotýkáme a angličtina momentálně tvoří největší část našeho rozvrhu), o které byl velký zájem a příjimačky jsme dělali z češtiny a z matematiky, která není zrovna moje silná stránka. Takže od ledna jsem dřela, abych své matematické schopnosti vylepšila a povedlo se - po všem tom stresu jsem byla přijatá. :-) Mezitím jsme se začínali s Keanym seznamovat s agility a s Dýdou jsme se občas ukázali na nějakých závodech. Ovšem po agilitní stránce s Dýdou nebyl tenhle rok nijak zvlášť úspěšný, na parkuru jsme se tak nějak hledali, ale baví nás to a to je hlavní, vzhledem k našim agility začátkům je pro mě pohled na Dýdovy zářící oči a jeho štěkot při běhu mnohem víc, než medaile a poháry, což zasvěcení vědí. :-) S Keanym jsme i přesto, že jsme kvůli mému kotníku nestihli udělat všechny agilitní věci, co jsem si naplánovala, udělali za tenhle rok dost práce a z poslední intenzivky mám pocit, že to půjde. :-) Na podzim taky Kee podstoupil zdravotní vyšetření, které dopadlo nejlíp, jak mohlo a mně spadl další obrovský kámen ze srdce. Takže do dalšího roku vstupuju se spoustou přání a úkolů, ať už se to týká toho "psího" života a nebo ne. :-) Přeju vám do nového roku, ať vám všechno, co si přejete a na čem vám opravdu záleží vychází, tak jak chcete.
8.12. 2015
Předevčírem jsem psala příspěvek plný euforie a nadšení. Měla jsem radost, že můžu konečně běhat, že si můžu pohybově dělat skoro co chci a nic mě neomezuje. Víte, nikdy si asi neuvědomíte, jaký máte štěstí, když vás nic zdravotně neomezuje. S mým kotníkem to začalo tak dva roky zpátky. Měla jsem výron, obyčejný výron. Když mě noha už nebolela, začala jsem pomalu se zátěží, ale bylo to asi moc brzo. Vzhledem k tomu, že jsme byla ještě ve vývoji, trochu se mi podle pozdější diagnózy posunuly růstové kůstky a teď to nedělá dobrotu a stačí jen málo k tomu, aby mě kotník zase bolel. A a zpátky k mým nynějším zraněním. Před víc než měsícem jsem byla na agility tréninku. Trénovali jsme sbíhačky a vedle kladiny se povaloval cizí míček a já jsem nešťastnou náhodou šlápla přímo na něj. Kotník se mi podlomil a mně bolestí vytryskly slzy, furt jsem si říkala, že to rozhejbu, rozchodím, ale nepovedlo se mi to. A tak jsem ráno jela na chirurgii. Rentgeny naštěstí neukázaly zlomeninu, ale při větě doktora, že to bude na minimálně měsíční klidový režim, se mi udělalo špatně. Proběhly mi hlavou myšlenky o Keečkově rozdělaných sbíhačkách, o přihlášených závodech a celkově, jak budu kluky venčit? Zvládli jsme to. Po měsíci jsem odběhala závody a intenzivku v jeden víkend, byla jsem na hokeji, kde jsem už dokonce mohla trochu skákat a fandit a byla jsem šťastná, všechno jsem jinak a víc prožívala a vážila jsem si toho, jak to je. A včera večer jsem špatně šlápla a je to tady zase, tentokrát ale ještě v horší podobě. Pohotovost, rentgeny, moje pozitivní myšlení a myšlenky se ztrácí, všechno to vypadalo tak nadějně a jsem tam, kde jsem byla. Ale chápete tu ironii? Všechno jsem odběhala v pohodě, kotník snášel prudká točení, nebolelo mě to! A pak blbě šlápnu. No, snad to bude brzy zase v pořádku a co nejdřív se vrátíme na parkur.
6.12. 2015
Dneska se konala v Trutnově intenzivka s Kristou Půdovou, včera dvojzkoušky OPSION. Dvě akce na které jsem se moc těšila a v účasti na nich mi nemohl zabránit ani můj zmrzačený kotník (dobře, skoro měsíc jsem ten klidový režim vydržela). Dýda neviděl dlouho zónové překážky, takže v první zkoušce mi krásně skočil kladinu i áčko a skončili jsme na sedmém místě, ale v druhém už jsem si to opravila, tudíž disk. :-) A Keany? Keeček a jeho první intenzivka na largích, první intenzivka u Kristy a moje nadšení po agility absťáku, bylo to skvělé, ostatně více na videu.
video
29.10. 2015
4 roky. 4 roky od té doby, co přišlo na svět moje vysněné štěňátko, Dýda. Nejlepší kamarád, agility parťák, každodenní přínos štěstí a radosti a pes, kterýmu budu na do smrti vděčná za to, kolik mě toho naučil a každým dnem učí. A že u něj rozhodně nic nemám zadarmo. :) Doufám, že společných let bude ještě spoustu a hlavně ve zdraví. Díky Dýdo, za všechno.
Video
17.10. 2015
Keeček dnes podstoupil zdravotní vyšetření u MVDr. Jaromíra Ekra. Lepší výsledky jsem si nemohla ani přát. :) DKK 0/0, DLK 0/0, OCD negativní, spondylóza negativní. <3
10.10. 2015
Keany dnes dokončil slalom uličkou, juch :))
Video
28.9. 2015
Tak, kde po těch dvou měsících začít? Asi u toho, že se pěkně stydím, že jsem neměla chvíli si k aktualizaci stránek sednout. Vlastně jsem si na to ani moc nevzpomněla. Za léto jsme stihli 3 soustředění, což byl tedy mezi námi pěkný výkon a takový nekončící proces balení, praní a vybalování. První s Janou Zemkovou, poté s Pavlem Koškem a Irenou Kochovou a jako poslední s Martinou Konečnou. Myslím, že jsem si z každého odvezla spoustu tréninkové inspirace. A s zářím přišel nástup na novou školu, trávení poměrně velké části dne v autobuse nebo vlaku, adaptační kurz, seznamování s novými spolužáky, i učiteli, takže asi pochopíte, že na ty stránky, i když mě psaní baví, jsem zapomněla jako na smrt. :-) S Dýdou máme za sebou také poměrně velké závody.Mistrovství republiky mládeže, kde nám titul utekl, jak jinak, tradičně o kousek. Ale z 8. místa v jumpingu mám velkou radost, protože v juniorech už je konkurence poněkud větší. :-) A na MR AUO jsme si bohužel poslední titul vícemistrů družstev neobhájili. Nějak jsme se s Dýdou na parkuru nemohli naladit na stejnou vlnu a povedlo se nám to až v posledním běhu. A teď hurá dotrénovat s Keanym slalomy, zóny, nechat udělat rentgeny.Včera to byl přesně rok, co jsme si přivezli Keečka domů. A upřímně jsem pořád stejně spokojená a šťastná, že to vše takhle dopadlo. :-)
29.7. 2015
Vloni touhle dobou jsem ještě neměla sebemenší tušení, že se naše smečka rozroste zrovna o borderku. Osud už měl ale nejspíš všechno naplánováno jinak. Jsem šťastná, že zrovna mně může Keeček dokazovat, že jsem dělala chybu, když jsem se tolik bránila propadnutí té „bordermánii“. Za ten skoro rok mě toho neskutečně moc naučil, velké díky chovatelce Lence Karasové, že může být zrovna u nás. :-) Všechno nejlepší mému „malému“ puntíčkovi i sourozencům. :-)
8.6. 2015
Letos jsme vyráželi na Junior Open s tím, že bychom si z loňského 2. místa mohli udělat tradici. :-D V sobotu byla příšerná vedra a tak jsem musela mírně slevit z požadavků s tím, že budu spokojená, když Dýda poběží nějak přijatelně. K mému překvapení možná běžel Dýda nadšeněji, než já. Přesto máme ze soboty dva disky, ale vždy to byly jen maličkosti. :-) Takže druhé místo ze zkoušek jsme letos neobhájili. V neděli jsem šla na start s tím, že nám vlastně o nic nejde, konkurence byla přeci jen vyšší než jen ve zkouškách. No, ale doběhli jsme, sice ne čistě, ale na součty by to pořád stačilo. Před jumpingem jsme schytali docela drsnou dešťovou přeháňku, tak jsem si říkala, že Dýdu nepoženu a povedu ho, co nejopatrněji to půjde, protože přeci jen s jeho postavou není na smekající se trávě moc bezpečno. Dýda mi ale mé opatrné vedení moc neschválil a na startu se rozběhl jako o život, takže minimální odložení co jsem si na startovní rovinku dala bylo dost... naivní? :-) Každopádně z běhu mám krásný pocit, měla jsem dojem, že jsme tak nějak na stejné vlně. A nakonec nám vyšlo druhé místo v nedělních součtech jumping + agility.
VIDEO - jumping
4.6. 2015
Na MČR borderek jsme měli takové malé rodinné setkání, Keeček se potkal s maminkou a se ségrou. :-)
10.5. 2015
Že by se hvězdy uklidnily? :-D S Jeyíčkem máme první místo ze zkoušky LA2. :-)
8.5. 2015
S Dýdou nám teď nějak nesedí konstelace hvězd a vždy máme na parkuru nějakou malou neshodu. :-) Ale přestože jsme se už dlouho nepostavili na bednu mám z našeho běhání dobrý pocit. Konečně si tak nějak připadám, že jsme naladění na stejnou vlnu. S Kmínem (ano, Keany je nějakým nedopatřením překřtěný :-D) pilně trénujeme. Teď se zaměřujeme hlavně na sbíhačky, které mě neuvěřitelně baví. :-D Mohla bych s Keem lítat prkno ve dne v noci. Tak doufám, že se náš pilný trénink projeví. :-) A chystáme se na učení slalomu uličkou.
5.4. 2015
Dýda má za sebou Faktor strachu. Zkoušku do trojek jsme si sice nepřivezli, ale poslední dobou je i pro mě tak nějak důležitější pocit, který byl asi díky zónám velmi pozitivní. Asi bych si je hold měla zastavovat častěji... :-) Je to zlatíčko a myslím, že spolu letos zvládneme i to jaro plné háravek bez úhony. :-) A Keanyho dnešní první intezivka? No, asi bych měla s psaním počkat, abych nezněla moc jako pyšná matka. :-D Ale když já jseeem. :-) Na to, že teď netrénujeme kvůli mým blížícím se příjimačkám tak, jak bych si představovala, mě zas mile překvapil. Ostatně víc na videu.
8.2. 2015
Keeček má za sebou první lekci pasení. Všechno zvládl na jedničku a na konci už lítal kolem košáru jako profík. :-) Doufejme, že to nebyl náš poslední trénink. Začínáme také trénovat sbíhačky, klikáme stahovačky a prostě se pomalu připravujeme na agility.
1.1. 2015
Rok 2014 pro nás přinesl hodně nových zážitků a zkušeností. Seznámila jsem se se spoustu novými lidmi, kteří jsou stejně postižení jako já (ano, agiliťáci), s Dýdou jsme si splnili nějaké ty zkoušky do trojek, do kterých se snad letos dostaneme, spoustu věcí nám uteklo tak nějak o kousek a s tím i kvalifikace na EOJ, takže letos bojujeme znovu. :-) Poznala jsem se s novými trenéry, kteří mi pomáhají vyvíjet se dál a jsou mojí motivací. Nejdůležitější změnou roku byla asi ta, že se smečka opět rozrostla a přišel Keany, i pro něj to bude letos důležitý rok. Tak snad se letošek vyvede podle našich představ. Hodně štěstí do nového roku všem.
Shrnutí naší agility sezóny
8.12. 2014
A je po nejspíš posledních závodech sezóny. Ze tří běhů jsme doběhli dva a to na Dýdovi poměry v rychlosti, jeden čistě, jeden s jedním odmítnutím. Jeyíček se moc snažil a já na to, že jsem běhala v horečkách, jsem do běhů dávala maximum. :-) Nejspíš to bylo tou skvělou společností. Kee se také po dvou měsících viděl se ségrou a chovatelkou, na které, jak vypadalo, ještě nezapomněl.. :-)
Video
29.11. 2014
Aktualita přesně po měsíci.. No, čím to bude? Teď se u nás nic moc nedělo.. :-) Pokud to jde jezdíme 2x týdně na tréninky. Dýda se teď super snaží, takže jsem zvědavá na zítřejších závodech. S Keanym si občas zkusíme nějaké tunely.. Ale dnes sem píšu trochu z jiného důvodu.. Keany slaví 4 měsíce na tomhle světě, takže už jak je zvykem má své video. :-)
29.10. 2014
Přesně před třemi lety se poprvé podívalo na svět to moje nejmilejší "malinké štěňátko". D.J. dnes slaví své třetí narozeniny. Všechno nejlepší tomu mému černému zlatíčku, největšímu blázínkovi a pro mě nejlepšímu agiliťákovi. :-) Doufám, že našich společných let bude ještě hodně. Díky za všechno! ;-) K Dýdovi se přidává i malý Kinďa, který dnes slaví tři měsíce a také první měsíc s námi.
Video Dýdy
Video Keanyho
18.10.2014
Máme za sebou sérii říjnových závodů (Zrcadlová koza, Zlatá překážka a dvojzkoušky v Havlovicích). Ne vše dopadlo tak, jak jsem si představovala... :-) Větší poměr diskvalifikací, než doběhů. S čím jsem ale spokojená je Dýdova rychlost. I ta byla důvodem diskvalifikací, nejsem na takové nadšené běhy tak moc zvyklá. :D Také socializace Keanečka je v plném proudu. :-)
https://www.youtube.com/watch?v=VwfaytG6UB8&feature=gp-n-y&google_comment_id=z12wg1ypgmygjtsno231v3czykuzgnktu
27.9.2014
Maličký je už doma. Celou tří hodinovou cestu prospal.. A seznámil se se zbytkem smečky. :-)
20.9.2014
Za týden si jedeme pro nové miminko, borderáčka Axwella Typhoon Lovelenia a to je důvod, proč jsme se z domény djzezarybskehodvora.webnode.cz přesunuli sem. :-)